úterý 4. července 2017

O duhovém hrníčku

Začínám být nějaká unavená.
Asi že letošní prázdniny hrají v rytmu nekonečného stresu. A to teď začaly!



Rekonstrukce bytu se protahuje a začíná další a další spory. Já bych nejradši vzala první barvu, co mě zaujme a natřela s ní, co se dá. Přítel oproti tomu chce mít všechno naplánované, vymyšlené a perfektně navržené. Takže stojíme na místě a čekáme na nevím co. Občas se naštvu a něco předělám podle sebe a to je potom stoprocentní, že se daná věc a) nepovede b) totálně pokazí, ale nejčastěji obojí.





V pondělí mu navíc končí dovolená, takže tu budu celé dny sama. Doufala jsem, že už tou dobou budu i já pracovat, ale zatím to vypadá bledě. Dostala jsem sama sebe do patové situace.

 V Plzni jsem totiž hned na poprvé objevila dokonalou kavárnu. Malinký rodinný podnik s vlastní pražírnou a cukrárnou, který založili a vedou otec se synem. Jsou skvělí, prostředí je úžasné, osobní přístup, perfektní nabídka.
Jenže zrovna nehledají brigádníka :)) Majitel se zmínil, že by někdy možná někoho zase mohli potřebovat, že uvidí, jak to půjde. A to je přesně ta situace.
Čekám, jestli se ozvou (a můžu čekat měsíc, půl roku, nebo taky navždy) a bojím se hledat jinou práci, protože nechci někde nastoupit a o pár týdnů odcházet. To by nebylo fér.




Takže si doma okusuju nehty a sem tam skočím na kávu, aby si mě trochu zapsali a věděli, že to myslím vážně. Jenže jak člověka přesvědčit, že Vy jste ta správná volba? Že neutečete do půl roku, že vám na práci záleží, že víte, co obnáší být milý i na protivné zákazníky, a že nemáte problém si ráno přivstat a natrhat polničky kolem cesty, aby trochu provoněly kavárnu a udělaly radost?
A samozřejmě... jak si můžu být jistá já?



Náladu mi v těchto dnech zlepšuje hrníček, který jsem "uloupila" na chatě u babičky.
Je duhový a má neuvěřitelně špatnou velikost.
Na kávu moc velký, na čaj moc malý. A já z něj piju mlíko a je nám fajn.




Najděte si i ve špatném období nějakou malou radost, štěstíčko do kapsy. Je to potřeba.





7 komentářů:

  1. Hrníček je parádní. Tuším, že u naší babičky by se takový podobný taky našel, určitě ho nevidím poprvé. Na zabydlování a hledání práce držím palce, věřím, že to může být na palici... tak ať je zatím těch malých radostí co nejvíc!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla tam celá sada dokonce i s podšálky, ale snažíme se žít co nejskromnějším způsobem, takže máme každý dva talířky, jednu misku a podobně... Každopádně jsem ho tam nemohla nechat, i když vypadá v té skříňce trochu opuštěně. :D
      A věřím, že jsi ho někde už potkala, tohle staré nádobí je asi všude stejné, má to svoje kouzlo.

      Vymazat
  2. Taková změna v životě je vždy provázena drobnými komplikacemi, trochou nejistoty a obavami z neznámého. Ale myslím, že ,,si to sedne". Jen potřebuješ trochu času.
    Veselé chvíle s hrnečkem, je to ten pravý, babičkovský:-).
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To určitě je. :) A obavy mám, ale na druhou stranu- tohle jsou vlastně hezké starosti.
      Díky za komentář a měj se krásně.

      Vymazat
  3. Ja drzim pesti, at vse vyjde a verim, ze to vyjde . V tu pravou dobu. Ted je holt treba odpocivat, proto zatim v prazirne nikoho nehledaji, tak bych to videla ja:-). Drzim pesti. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A máš pravdu. Nebudu na to spěchat, zkusím využít prázdniny k jiným projektům, a pokud tam skutečně "mám" pracovat, přijde to v pravý čas. :)
      Díky za pěsti a povzbuzení, ty užívej léta!

      Vymazat
  4. Prožívám s prací hodně podobnou situaci. Jak to udělat, aby věděli, že jsem ta pravá :-) Přeji ať Ti vyjde to, co si přeješ, D.

    OdpovědětVymazat